Je to v nás..

7. července 2016 v 14:51 | Eliška
Falešné úsměvy zná každý znáš .. nemám to ráda, ale podle mě jej každý z nás někdy hodil.

Ale i já sama jsem se hodněkrát už přistihla, že jsem nějaký takový hodila. Nejvíc asi v situacích, kdy za mnou někdo přijde ve škole, protože potřebuje poslat poznámky, přednášky, testy, protože jsou buď líný chodit, líný psát - prostě život na vysokej. Kdo chodí či chodil na VŠ, tak ví o čem mluvím. Za jiných okolností jsem naprosto neviditelná, kterou jen každý považuje za šprtku. A proč? Protože na to prostě nekašlu a na ty zkoušky se dokážu naučit.

Když se vrátím k těm úsměvům. Jelikož jsem člověk, který nedokáže říct NE, když se po něm něco chce, lidi toho hodně začnou využívat. Jsem introvert a nedávám na sobě nic moc znát. Když už ale vidím, jak ke mě někdo jde tak si říkám "Proboha, co to bude zase teď?" A nemýlím se. A už to jede ..."Nemáš bláblábláblá?" "Jo mám, ale musíš se mi připomenout, protože jsem hlava děravá". A teď to přijde..nahodím falešnej úsměv, protože to opravdu není situace, která by mě ze srdce těšila. Tohle říkám vždy.. ne proto, protože bych byla hlava děravá, ale protože je mi to ukradený a nedůležitý věci prostě vypustím z hlavy. To přeci není můj problém Usmívající se

Možná to teď zní, že lidi nemám ráda! Naopak, jen mi vadí, že si každý vzpomene jen když něco potřebuje. Jelikož vím, jak to mám já u sebe, nežádám nic takového od ostatních..ani v podstatě v jiných situacích a jsem prostě taková ta "udělej si sama" .. Je to nejlepší, nikdo tě nekritizuje, nedržkuje a máš svatej klid.

S těma falešnejma úsměvama se setkávám denně. Jelikož bydlím v celkem malém městě, tak potkávám neustále samý obličeje. Furt ten samej xicht, když to takhle řeknu. U těch dotyčnejch se dá úplně vycítit, že tě mají stejně tak plný zuby, jako ty jich, ale přesto se na tebe usmějou, pokud se tomu tak dá říct. Například u nás v baráku bydlí holka, která je stejně stará jako já. Fakt ji nemám ráda a ona nemá ráda mě. Když se potkáme, je mi blbý ji nepozdravit a neusmát se, ale v tejhle situaci to falešnejma úsměvama to jen překypuje.

Další situace, kdy dokážu poznat, že lidi hodí falešnej úsměv je ta, když dotyčná osoba dostane nevhodný dárek. U některých je to tak prokouknutelný, až to bolí. Já jsem se naučila brát dárky jako určitou přidanou hodnotu. Není povinnost to brát jako samozřejmost. A podle mě je každý dárek hezký už jen v tom, že druhá osoba se snažila něco vymyslet a i ta snaha se cení. Například já jsem dostala od svého táty propisku. Jako fakt..takovou tu, co se fasuje v práci XXX Lutz tatatata ...Nejprve mě napadlo "Jako fakt?" ale potom jsem si uvědomila, že neustále nemám čím psát a tak to prostě beru.

Znáte to taky?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. července 2016 v 18:36 | Reagovat

Pěkně napsané. Jelikož jsem odjakživa byla introvert, chodil si ke mě ve škole kdekdo, když něco zapomněl a je tomu doteď. Nejsem sobec, že bych někomu nic nepůjčila, vždycky jsem těm lidem ráda vyšla vstříc, ale co je moc, to je moc. Jakmile mi někdo něco nevrátil a já mu to ještě připomínala, už nikdy více u mě s ničím nepochodil.

Co se týče toho, když někdo neumí říct rázné "NE"...o tohle jsem se nikdy nestarala, vždycky jsem každému řekla, co si doopravdy myslím, ať už to bylo nepříjmné, nebo naopak....ale znám plno kamarádek, které to neumí, tudíž je automaticky ostatní využívají. Nejhorší je, když to člověk vidí v přímém přenosu.

2 Eliška Eliška | Web | 7. července 2016 v 21:25 | Reagovat

[1]: naprosto souhlasím. Já bohužel patřím mezi ty, co neumí říct ne :D takže tě obdivuji, že to dokážeš :)

3 jednanerdka jednanerdka | 8. července 2016 v 22:00 | Reagovat

Taky jsem dříve říkávala ano na všechno. Možná jsem měla trochu pocit, že jsem potřebná. Co jsem starší, naučila jsem se říkat si o něco na oplátku. Prostě něco za něco. Nic nebude zadarmo. Lidi si pořád říkají o pomoct, ale už ví, že za falešný úsměv ji nedostanou.

4 Jana Jana | E-mail | Web | 10. července 2016 v 14:46 | Reagovat

Jo, tak tohle znám více než dobře. I s tou propiskou na konci. Ale jak píšeš - nemám s čím psát, tak už je úsměv upřímný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama